Česká republika čítá tisíce obcí, přičemž každá z nich je unikátní. Obce se liší ve velikosti, vzhledu, architektuře a v neposlední řadě v počtu obyvatel. Co do velikosti a počtu obyvatel je Česká republika Evropským unikátem. Název obec zde nosí i vesničky s opravdu malým počtem obyvatel, blížících se sotva pár desítkám.
Jednou z takových mini obcí je obec Zahorčice, která se nachází na jihozápadě Čech v údolí pod kopcem Mladotický vrch v podhůří Šumavy. V této krásné obci s tradiční architekturou žije neuvěřitelných 69 obyvatel.
Obce s několika stovkami obyvatel už se svým vzhledem a fungováním začínají podobat spíše městům než vesnicím. Díky těmto malým obcím je však „zajištěno“, že tradice z naší země ještě zcela nevymizely.
Kdo z nás si čas od času nepřeje vypnout všechnu elektroniku, odejít někam, kam nedosáhne signál a utéct od stresu, který na nás velké firmy, ve kterých jsme zaměstnání, neustále vyvíjí, aby nás vybičovali k co největším výkonům za co nejkratší dobu?
Když žijeme dlouhou dobu nebo dokonce celý život ve velkoměstě, často tyto věci už ani nevnímáme. Hluk z ulice, troubení aut a smog už vnímáme jako běžnou součást našich každodenních životů a vůbec se nad nimi nepozastavujeme. Když procházíme ulicí plnou uspěchaných lidí, často si ani nevšimneme, když potkáme někoho známého, protože jsme všichni zahleděni do displejů svých telefonů, kde řešíme věci, které považujeme za důležitější než náš život „tady a teď“. Tak moc se pořád ženeme za něčím dopředu, že si zapomínáme vychutnávat a prožívat přítomný okamžik, který je tak cenný. Když se ohlédneme za uplynulým pracovním týdnem, určitě budeme schopni vyjmenovat spoustu věcí, které jsme zvládli vyřídit, ale vzpomeneme si také na chvíli, kdy jsme si udělali čas jenom pro sebe?
Když přijedeme do nějaké malé tradiční vesničky, jakoby se svět kolem nás rázem zpomalil a všechno kolem nás utichlo. Lidé tam pracují stejně jako my, ale přesto mají mnohem klidnější a vyrovnanější život a najdou si čas i sami na sebe a na své děti. A jak je to možné?
Život ve velkých městech je založený na spěchu a stresu. Tento stres si vytváříme sami a to hlavně tím, že sledujeme, kolik toho zvládnou lidé kolem nás a snažíme se jim vyrovnat. K tomuto nás často nutí i naši zaměstnavatelé pomocí slibovaných odměn a prémií za vyjímečné výkony- když budeme lepší než ostatní, dostaneme víc peněz. Na většině vesnic to tak nefunguje. Lidí jsou tam více přátelští a ochotni si navzájem pomoci, nesoutěží spolu, protože je k tomu okolnosti nenutí.
Nikdo nemá patent na rozum a nikdo nám asi s určitostí neřekne, který život je lepší, záleží na člověku. Jisté ale je, že čas od času potřebuje odpočinek každý z nás a malým výletem do takové vesničky si ho můžeme dopřát.
