Ať už vás múza divadla potkala v dětství, když vás rodiče brali na veselé pohádky, nebo jste se s ní seznámili až v pozdějším věku u pokladů z per největších světových dramatiků, jakmile si s ní jednou začnete rozumět, je to vášeň na zbytek života. Je jedno jestli do divadla chodíte jednou za čas, pobavit se u lehčích komedií nebo pravidelně hodnotíte světové velikány i nadějné moderní tvůrce, divadlo si dokáže najít svou cestu k mnoha lidem. Divadlo je především o možnosti tvůrců se vyjádřit k tématu, předat příběh, pocit, prožít své nejdivočejší sny a každé přestavení je na rozdíl od filmu jedinečným zážitkem.
Na to přijít divadlu na chuť však není pozdě v žádném věku a brát představení jinak, než jako společenskou povinnost vám přinese mnoho potěšení. Pokud teprve začínáte poznávat divadelní svět a chcete mu lehce nahlédnout pod oponu pak vás jistě zaujme dlouhá a bohatá historie tohoto umění.
Divadlo vzniká pravděpodobně už v pravěku, kdy se v podstatě za představení dají považovat šamanské a náboženské rituály. Největší slávu si potom získává v antickém Řecku, kde sloužilo k oslavám boha Dionýsa. Děj vyprávěl chor, herci měli masky a ženy nemohly hrát. Ve středověku divadelní představení sloužilo především k předávání náboženských textů negramotné veřejnosti a hrálo se na Velikonoce v kostelech. V renesanci přichází na scénu snad nejznámější dramatik všech dob William Shakespeare, jehož hry jsou opravdu nesmrtelné. Od těch dob nabírá divadlo divokých otáček, podepsal se na něm romantismus, klasicismus i realismus. Větší změna a nejvíce alternativních žánrů přináší avantgarda ze které bychom měli znát Voskovce a Wericha. Absurdní drama, experimentální formy divadla, autorské počiny jsou hlavním tématem 20. století.
Dnes najdeme divadlo v každém větším městě a mnoho ochotnických souborů pravidelně navštěvuje kulturní domy v obcích a přináší kulturu s sebou. Nikdy tak není pozdě dát divadlu šanci nás rozesmát, rozbrečet, prožít emoce a zažít něco nového.
