Celý život se je snažíme chránit, vychováváme je podle našeho nejlepšího vědomí a přesvědčení, chceme jim dát ze sebe maximum a chceme, abychom pro ně byli ti nejlepší rodiče. Každý z nás byl vychováván trošku jinak. Někdo s výchovou svých rodičů souhlasí a při výchově svého dítěte se chce chovat stejně a převzít některé metody svých rodičů, jiný je zase zarytě přesvědčený, že bude lepší rodič než jsou jeho rodiče a že bude své děti vychovávat úplně jinak. Ať už tak nebo tak, všichni si uvědomujeme, jak je správná výchova dítěte důležitá.
I přes to, že výchovné styly mnohých z nás se mohou lišit, všichni chceme z našich dětí vychovat slušné a dobré lidi. Ale co chceme úplně ze všeho nejvíc je, aby se naše děti nikdy nemusely trápit a aby jim nikdo nikdy neublížil. Snažíme se pro naše malé vytvořit co nejpříjemnější a nejbezpečnější prostředí pro jeho vývoj a vyrůstání.
Zlomový okamžik nastává, když naše dítě jde poprvé do školky a potom do školy. Najednou nejsme schopni ho ochránit před možnými nepěknými poznámkami svých spolužáků, případných posměchů či vyloučením z kolektivu kamarádů. Navíc výchovu, kterou jsme měli do teď v rukách jenom mi, předáváme další osobě/ osobám, kterými jsou učitelé a vychovatelé. Uvědomujeme si, jak těžké může být pro naše děťátko poprvé se začlenit do nějakého kolektivu a chceme mu tuto cestu udělat co nejpříjemnější. První kamarádství, první nedorozumění, první hádky. To všechno naše děťátko s největší pravděpodobností čeká.
Školka a škola nás vlastně učí fungování v kolektivu lidí, poznávat, kdo je dobrý a kdo zlý, s kým si rozumíme, na koho se můžeme spolehnout a s kým si naopak raději nic nezačínat. Tuto schopnost potom budeme využívat po zbytek svého života. Na střední škole, vysoké škole a samozřejmě také v pracovním kolektivu.
Protože všichni dobře víme, jak nelehké může být navázat dobré přátelství a najít lidi, se kterými si opravdu rozumíme, uvědomujeme si, že stejně složité, ne- li složitější, to může být pro naše malé dítě. Dokud je dítě ve škole či školce „samo“ bez kamarádů, každé nové ráno pro něj může být stresující. Asi všichni známe obraz brečícího dítěte zavěšeného na maminčině noze ve dveřích školky a paní učitelku, snažící se dítě přesvědčit o přečkání dalšího dne tam. Když si pak ale najde kamarády, do školky se začne více těšit. Za tři roky má však nastat podobná situace se vstupem na základní školu a my si zoufale přejeme, aby alespoň nějaké z kamarádů šlo do stejné školy. Pro tyto případy je dobré, vybrat si mateřskou školu, která je propojená i se školou základní. Dítě se potom nemusí bát tolik nového prostředí a v doprovodu dětí, které už zná, je pro něj vstup do první třídy mnohem snazší.
