Náš národ je odpradávna spjat se zemědělstvím a půdou. Máme tu pro to ideální podmínky, odkazy na bohatou úrodu najdeme v mnoha pověstech, známou větu praotce Čecha, že se jedná o “zemi mlékem a strdím oplývající” zná každý a náš první panovník byl podle mýtů Přemysl oráč, kterého odvedli vládnout přímo z orby pole. Naše poloha v mírném zeměpisném pásu, dostatek srážek, mírné zimy a příjemná léta nás přímo předurčují k tomu, být zemí s rozvinutým zemědělstvím. Ačkoliv by se mohlo zdát, že dnes se sem už většina potravin dováží a pole jsou plná žluté řepky, rozhlédněte se pořádně okolo sebe, když vyrazíte někam pryč z města.
Teď na podzim po všech polích projíždějí traktory, orají půdu, všude probíhají sklizně a zemědělci mají opravdu napilno a v mnoha sadech si můžete sami natrhat jablka a hrušky. A v létě vás podél cest provází pohled na zlatavé lány obilí, vysokou kukuřici anebo nenápadnou řepu. Naše zemědělství by však nemohlo fungovat bez zemědělských družstev. Někdo by si mohl myslet, že se jedná o přežitek minulého systému, avšak družstva prošly výraznými organizačními změnami a jejich koncept se uchoval. Většinu půdy obhospodařují právě družstva. Například zemědělské družstvo Podlipan obhospodařuje pole v okolí Vitic a zaměřuje se především na rostlinnou výrobu. Pěstuje především obiloviny, kukuřici i řepku olejku a v malé míře se zabývá i prodejem ovoce.
Produkce obilnin se většinou využívá na další zpracování, na výrobu mouky a dalších produktů, kukuřice kromě přímé spotřeby se využívá ke krmení chovných zvířat nebo se z ní dá získávat škrob i se dá využít na biomasu a z řepky se získává olej i se využívá na biomasu. Zemědělská družstva zpravidla odprodávají jimi vypěstované suroviny dalším producentům, kteří je dále zpracovávají.