Mohlo by se zdát, že malotřídky byly především fenoménem minulého století, kdy děti z malých vesniček neměly možnost dojíždět do školy do větších měst, a proto se všechny děti z obce učily v jedné třídě. Malotřídky však ze stejného důvodu přetrvávají v některých obcích i dnes, obzvláště v těch, které mají složitou dopravní dostupnost a děti by neměly kam do školy dojíždět. Zatímco ve městech se běžně v jedné třídě mačká třicet prvňáčků u malotřídek je tento počet dětí mnohdy nižší v celé škole. Třídy jsou tak zákonitě spojené dohromady a děti se učí spolu se staršími. Fungují takto vždy jen do pátého ročníku.
Mohlo by se zdát, že toto rozvržení třídy je zvláštní, že učitelka nemůže mít na děti čas, ale jako příklad mohou sloužit mateřské školky, kde také děti fungují v menším kolektivu spolu se staršími, a právě pozorováním starších kamarádů se naučí nejvíce. Mezi hlavní výhody malotřídek patří individuální přístup, kteří jsou učitelé žákům schopní k jejich nízkému počtu zajistit. Se všemi žáky se znají a ve škole panuje přátelské prostředí. Učitelé vědí, co který žák potřebuje a jak k němu přistupovat.
Zároveň se děti vzhledem k organizaci výuky, učí pracovat samostatně a spoléhat sami na sebe ale i spolupracovat se svými spolužáky a říct si o pomoc nebo ji poskytnout. Děti jsou také přirozeně zvídavé a velmi často, když dokončí svoji práci, poslouchají, co učitel právě vysvětluje starším spolužákům. V malé třídě se také děti “neschovají” a učiteli neunikne, když něčemu neporozumí nebo neumí a má tak lepší možnost mu danou látku pořádně vysvětlit. Mnohdy v budově školy bývá spojená i školka a družina, takže pro děti není přechod do školy takovým skokem, protože jsou již na prostředí zvyklí.