Dětství je krásné zejména v tom, že se ještě „neškatulkujeme“. Nevybíráme si kamarády podle toho, v jaké jsou společenské vrstvě, jestli jsou vzdělaní, nevzdělaní, bohatí, chudí, mají dobrou práci či nikoliv. V dětství jsme zkrátka schopni bavit se úplně se všemi bez ohledu na sociální nebo jiné rozdíly mezi námi. Žádné intriky, žádní nepřátelé. Zkrátka jen kamarádi a ti ostatní. Všichni totiž začínáme na stejné úrovni.
Základní škola by se dala považovat za poslední období života, kdy jsme si všichni rovni. V momentě kdy nastoupíme na střední školu, začínáme se už nějakým způsobem profilovat a naše zájmy se od zájmů našich bývalých spolužáků začínají lišit. Začneme poznávat lidi, kteří mají stejné zájmy jako my a vědomě nebo nevědomě se s nimi začneme ztotožňovat. Najednou se mohou ze dvou na základní škole nerozlučných kamarádů stát lidi, kteří si nemají co říct. Otázka potom je, do jaké míry je to způsobeno našimi rozdílnými zájmy a do jaké sociální skupinou, do které jsme se při naší „profilaci“ zařadili. Student prestižního gymnázia se sice může bavit s učněm z učiliště, nicméně se to od něj jednoduše neočekává.
Základní škola je tedy jakousi poslední etapou, kdy převažuje myšlení o tom, co bychom chtěli nad tím, co bychom měli. Zároveň se ale učíme prvním povinnostem a pomalu se začínáme připravovat na dospělý život.
V naší Základní škole se proto snažíme dětem přichystat co nejpřátelštější prostředí, díky kterému si budou moci užívat poslední roky bezstarostného života a zároveň půjdou malými krůčky vstříc dospělosti.
Naše Základní škola Světlá nad Sázavou se skládá ze čtyř sobě blízkých pavilonů, které jsou navíc propojeny chodbovým koridorem. Protože si uvědomujeme, že vstupem na základní školu se z dětí nevytratí hravost, je naše škola obklopena hned třemi hřišti – dětským hřištěm pro školní družinu, dopravním hřištěm a hlavním školním hřištěm. Možností vyžití mezi vyučováním je tedy spousta. Jeden ze školních pavilonů tvoří školní jídelna a družina.
V naší škole klademe důraz nejen na kvalitu a srozumitelnost vzdělávání, ale také na volnočasový program. Je důležité, aby měly děti mimo povinností prostor také pro zábavu a seberealizaci. Obzvláště při přechodu ze školky do první třídy základní školy se děti mohou cítit školními lavicemi „svázané“ a přitom by si ještě chtěly hrát na koberci ve školce. Proto se obzvláště v prvních ročnících snažíme o co největší vyvážení povinností zábavou, která dětem může připomínat léta strávená ve školce.
