Mateřská školka je důležitou součástí života každého dítěte. Tvoří totiž jakýsi most mezi rodinou a školou. Než dítě nastoupí do mateřské školky, je zvyklé trávit čas jen se svými rodiči případně jinými blízkými příbuznými. Kdyby mělo hned z tohoto bezpečného či až sterilního prostředí usednout hned do školních lavic, kde bude nucené dávat pozor a poslouchat na slovo do té doby naprosto cizí autoritu, byl by to pro ně minimálně šok. Mezí tím, než tedy děti nastoupí do „vlaku“ plného povinností, kázně a striktních pravidel, je třeba, aby se v podobném prostředí předem aklimatizovaly.
Někteří lidé tvrdí, že se dítě ve školce nic nenaučí, a že to, co bude dělat tam, může dělat i doma s rodiči. Je sice pravda, že k tomu, aby se dítě naučilo zavazovat si tkaničky, splachovat záchod a jíst příborem nepotřebuje nutně pedagoga, a že to rodiče zvládnou s dítětem sami v pohodlí svého domova. Na co už ho ale doma sami nepřipraví, je skupina vrstevníků a fungování v kolektivu dětí.
Někteří rodiče, když už dítě do školky dají, mají také tendenci brát školku pouze jako veřejnou službu, kde jim dítě pohlídají a postarají se o něj v době, kdy oni sami musí do práce. Nicméně z pohledu pedagogů je mateřská škola začátkem vzdělávání, které bude od nástupu do školky trvat už celý život. Oproti základní škole, která představuje další stupeň vzdělávání, má však mateřská škola jeden základní rozdíl – děti se v ní mohou učit hrou. I tady však záleží na způsobu, jakým pedagogové děti vzdělávají. Pomocí učení ve školce se rozvíjí osobnost dítěte, a to díky odhalování jeho potencialit a jejich následného rozvíjení.
Rozvíjet u dítěte to, v čem je dobré, je totiž něco, na co je čas hlavně v mateřské školce. Od nástupu na základní školu totiž už bude dítě vždycky muset dodržovat nějaká pravidla, splňovat určité tabulky a učit se všechno, co je v učebních osnovách. Nikdo už se ho nebude ptát na to, v čem je dobrý a jestli se chce místo matematiky učit raději přírodovědu. Čí starší děti jsou, tím více je u nich bohužel kvůli povinnostem a přibývajícím pravidlům potlačovaný jejich potenciál. Každá mateřská škola by tedy vedle učení a rozvíjení dětí měla také obstarávat dostatek zábavy od běžných her na zpestření dne, až po pořádání dětských dnů a jiných větších akcí.
V mateřské škole by dítě zkrátka mělo získat chuť k dalšímu poznávání, chuť spolupracovat a komunikovat. Dítě by zde mělo získat pevné základy, poznání, že učení může být zábava a hlavně, že je nedílnou součástí našeho života.
