Historie těžby hnědého uhlí v severních Čechách sahá až do konce středověku. Nejstarší známá zmínka o těžbě “hořlavého kamene” jak se tehdy uhlí nazývalo, pochází z roku 1403 a je zapsána v městské knize Duchcova. Za těžbu uhlí v té době mohla především vzrůstající cena dřeva. Těžba uhlí se postupně rozšířila do celého regionu, svůj podíl na tom měl i osecký klášter, kterému v tu dobu řada osad, vesniček i městeček patřila. Mnoho usedlostí se do té doby živilo především zemědělstvím, ale například město Lom je už od sedmnáctého století spjato s rudným dolováním a dobýváním hnědého uhlí.
Až do devatenáctého století těžba probíhala primitivním způsobem, kdy se těžilo v nepříliš hlubokých jámách. Tento způsob byl velmi ne hospodářsky, zpočátku se z dolů těžilo jen kusové a hrubozrnné uhlí, které se prodávalo jako palivo anebo se volně spalovalo na popel přímo na místě, který se následně prodával jako hnojivo. Rozvoj těžby ve středních Čechách nastal až v roce 1830, kdy byla zahájena doprava uhlí po Labi do Německa a také díky rozvoji železnic v první polovině 19. století. Kolem železnic vznikaly další doly a těžba získala více průmyslový charakter.
Městům, kde se těžilo jednak doly přinášely bohatství a pracovní příležitosti, ale těžba je také ohrožovala na jejich existenci. Mnoho měst muselo kvůli domům zaniknout úplně, jiné byly přesunuty, další těžba a hrozba zániku ohrožovala natolik, že se po mnoho let nemohly rozvíjet a nikdo z obyvatelů nevěděl na čem vlastně je. To je i případ zmíněného města Lom, které do roku 1989 nevědělo, zda nezanikne. Jeho záchranu zajistilo především zastavení těžby, svou hornickou minulost však nezapomíná a do dnes tak na městském úřadě visí štít města, ve kterém jsou zkřížená hornická kladiva, ozubená kola ale i rádlo a lipový list.
