Turistický ruch už dávno není to, co býval dřív. Zatímco dříve měli peníze na cestování jen vyšší vrstvy obyvatel, dnes se do zahraniční podívá kde kdo. Nejen v zahraničí, ale také turistika v České republice, získává na síle, a tak se mnohdy stane, že speciálně ve velkých městech či nejznámějších českých turistických atrakcích, potkáme víc cizinců než Čechů. Nejen Česká republika ale také ostatní státy se tak v poslední době stávají spíše žádaným turistickým cílem než klidným místem pro život.
Pokud se vydáme například do našeho hlavního města a budeme si chtít zajít na dobrý oběd či večeři do historického centra tohoto krásného města, číšníci na nás automaticky spustí plynulou angličtinou, aniž by je vůbec napadlo, že můžeme mluvit stejnou řečí jako oni. Nad cizojazyčnými názvy restaurací či barů už se ani nepozastavujeme. Co nám ale vždycky vyrazí dech, jsou vysoké ceny. Zatímco o několik malých uliček dál bychom se najedli klidně za polovic, v nejužším centru velkých měst – speciálně Prahy – nás může i obyčejný salát s kuřecím masem stát 300 až 500 korun, nemluvě o tom, když si budeme k jídlu chtít dát také sklenku dobrého vína, jejíž cena by vydala často i za jednu láhev ve vinotéce.
I přes to máme neustále pocit, že musíme turistický ruch podporovat. Spousta zemí investuje velké sumy peněz do rozvoje turistického ruchu. Čím více turistů do své země přilákají, tím více peněz získají. Ne vždy se ale zamýšlí nad důsledky, které takové jednání může mít. Pokud máme pocit, že Praha je turisty už doslova přehlcená, co potom teprve taková Paříž, Řím, Barcelona či jiné evropské metropole, kde už někteří obyvatelé dokonce demonstrovali proti přemíře turismu v jejich městě.
Zatímco cizinci se tak houfně vydávají objevovat krásy a památky velkých metropolí, lidé, kteří v nich bydlí raději odjíždí na víkendy na chatu či někam do přírody, kde moc lidí nepotkají.
