Život ve vsi se od života ve městě liší nejen ve velikosti a počtu obyvatel. Rozdíl je znát také na kvalitě, a především stylu života lidí, kteří tam žijí. Zatímco ve městě mají lidé mnohem bohatší vyžití, spoustu obchodů, divadel, kin, zábavních parků či fitness center, na vesnici jsou lidé rádi, když stihnou zajít nakoupit do jediného místního obchůdků dřív, než se zavře, nebo ostatní obyvatelé vykoupí všechno čerstvé pečivo. Od toho se také odvíjí rozdílný životní styl „měšťáků“ a „vesničanů“. Zatímco obyvatelé měst mají celý den plně nabitý program, snaží se stihnout práci, rychlý oběd s kamarády, nákup, návštěvu posilovny a kosmetiky, lidé na vesnici mají poměrně jiné starosti.
Také místní komunity lidí jsou poměrně rozdílné. Ve městě se nás v obchodě asi nikdo nezeptá, jaký máme dneska den, a jak se nám daří v práci, ani nám sousedé z paneláku jen tak nenabídnou, že nám pohlídají děti, abychom měli s partnerem chvíli čas i na sebe. Stejně tak se asi budeme víc bát pustit dítě samotné do školy ve městě, byť se jeho škola nachází 200 metrů od domu, než bychom se báli na vesnici, kde by musel jít pěšky třeba půl kilometru.
Právě kvůli vysokému počtu lidí, kteří ve městě žijí, se stává celé město jakýmsi společným prostorem vzájemně anonymních lidí. Byť se spousta z nás zná od vidění, málokdy víme, jak se jmenuje sympatická blondýna, kterou potkáváme každý pátek v supermarketu, nebo jaký život žije pošťák, který nám pravidelně doručuje poštu. Pozdravit spolucestující při nástupu do tramvaje či autobusu by bylo téměř neslušné a zeptat se někoho na ulici, jaký má dnes den by v očích mnohých hraničilo se sexuálním harašením. Na vesnici je však taková vřelost a srdečnost naprosto běžnou praxí.
Ne nadarmo se pak pozastavujeme nad tím, když přijede „vesničan“ do města, stejně jako se obyvatelé malých vsí pousmívají při pohledu na „měšťáka“, co si v místní hospodě poručil místo piva Aperol. Obzvlášť v posledních letech se však obyvatelé vesnic a měst začínají promíchávat. Mladá rodina z města se nezřídka kdy rozhodne postavit si domeček na vesnici, aniž by se vzdali své dobře placené práce ve městě, nebo uvažovali o změně školy jejich dětí.
Zatímco někteří si však hledají vesnice blízko měst, jiní preferují bydlení, co nejdál od „civilizace“. Čím více izolované vesnice jsou, tím méně lidí v nich zpravidla žije. Dobrým příkladem může být obec Životice, která se svými 50 obyvateli patří k nejmenším obcím v České republice. Trošku jiná situace je potom v Dolních Životicích, kde už se počet obyvatel pohybuje okolo jednoho tisíce.
