V pátek odpoledne po práci sbalit tašky, skočit do auta a na víkend odjet na chatu nebo chalupu. Dva dny si užívat idylu u lesa v klidu přírody, sportovat, zahradničit, chodit na výlety nebo jen tak odpočívat ve stínu stromů. To je běžný stav v mnoha domácnostech napříč celou Českou republikou. Jsme prostě národem chatařů a chalupářů, podle některých údajů vlastní takové místo k rekreaci dokonce pěti Čechů. Kde se to v nás bere?
S nadsázkou se dá říct, že jedna z prvních chalup u nás je samotný hrad Karlštejn, který si nechal postavit Karel IV, aby měl kam jezdit. Šlechta si po dlouhá století stavěla letní sídla a lovecké zámečky. I na konci 19. století, kdy docházelo k rozmachu měst a průmyslové revoluci si druhé bydlení mohla dovolit jen vyšší třída. Bohatí továrníci si v té době stavěli vily u velkých měst, kde bydleli jejich ženy a děti a oni za nimi jezdili na víkendy. Oblíbené byly také letní byty, kdy se na léto přestěhovali přímo někam na statek na venkov.
Velký rozmach i pro ty méně majetné zažilo chataření v meziválečném období. Napomohl tomu rozvoj dopravy a statkáři také začali pronajímat pokoje lidem z měst. Chalupaření a chataření v pravém smyslu je však především zásluha trampingu, kdy lidé po vzoru divokého západu a dobrodružných knih, které se v té době těšily velké oblibě, začali toužit po dobrodružství v nespoutané přírodě. Inspirací se stal také skauting. Naše země navíc nabízí mnohá zákoutí, která svým kouzlem získala mnohé trampy. Divoké řeky, malebné rybníky, hluboké lesy, majestátní skály, opravdu každý si našel to svoje. Postupně tak začaly vznikat chatové oblasti, které sice s původním trampingem neměly příliš společného, ale poskytovali lidem útěk z měst. Za socialismu potom pro mnohé chata byla jediným místem, kam se dalo jezdit na dovolenou a kde se člověk cítil trochu svodný. I dnes mnoho lidí v pátek balí tašky a odjíždí na chatu, aby si na chvíli od všeho odpočinuli.
