Žádná firma se neobejde bez účetní. Pokud se jedná o naše osobní finance a úspory, většinou jsme schopni si s nimi poradit sami. Něco si šetříme bokem, z něčeho platíme účty a něco si střádáme na dovolenou. Účtenky si necháváme pouze od věcí, u kterých hrozí porucha a nikomu se nemusíme zpovídat za to, kde jsme za co a kolik utratili. Možná jenom našemu partnerovi.
S firemními penězi je to už ale složitější. Veškeré příjmy i výdaje firmy totiž musí být někde zapsané a evidované. Oříškem je často také danění výplat zaměstnanců. Na takovouto práci musí mít člověk nejen dostatek času, který majitelé firmy většinou nemají, ale také být maximálně pečlivý a vyznat se nejen v daňovém systému. Zkrátka pokud se majitel firmy rozhodne vézt si účetnictví úplně sám, je dost možné, že napáchá více škody než užitku.
Pokud se tedy rozhodneme předat vedení účetnictví do rukou odborníkům, většinu z nás bude asi zajímat cena, kterou za tuto službu zaplatíme. Cena se odráží především od toho, jak je účetnictví nebo daňová evidence vedeno.
Pokud se rozhodneme pro účetnictví vedené zaměstnancem, cena pro nás bude znamenat hrubou mzdu zaměstnance vynásobenou 1, 35. Pokud má tedy účetní hrubou mzdu 25 tisíc, bude nás stát 33 750 korun. Do této částky však musíme započítat také náklady na nájem kanceláře a podobně.
Dalším typem je dodavatelské účetnictví, kam patří například paušální cena. Ta vychází z ceny za doklad nebi za položku a obvykle mimo klasického vedení účetnictví zahrnuje také různé poradenské a konzultantské služby.
Cena za doklad pružně reaguje na výkyvy hospodaření podnikatele, což je její neodmyslitelnou výhodou. U tohoto typu platby za účetnictví může být však problém v rozmanitosti dokladů, Pokud totiž budeme platit fixní cenu za doklad, může se stát, že někdy zaplatíme víc peněz, než bychom reálně museli. Není totiž doklad jako doklad. Například zaúčtování bankovního výpisu načteného z banky elektronicky je podstatně méně náročnější než zaúčtování došlé faktury. Podobný princip však platí i obráceně.
