Snad každý si dnes stěžuje na daně. Jamile slyšíme tohle slovíčko, už automaticky nasazujeme otrávený, popřípadě naštvaný výraz a začíná se rozvíjet debata o jejich neúměrné výši. Ovšem dnes jsme na tom ještě dobře a většina daní má své dobré logické opodstatnění. V minulosti lidé kvůli vrtochům panovníků museli platit daně za tak absurdní věci, že nám zůstává rozum stát. Po přečetní tohoto článku možná ještě usoudíte, že jsme na tom vlastně dobře.
Víte, jak vznikl například poměrně známý výraz “peníze nesmrdí”? V antickém Římě císař zavedl daň za toalety. Mnohými byl za to kritizován, ale dodal dostatek peněz do státní poklady a dokázal tak, že opravdu na tom, za co se peníze získávají tolik nezáleží, a že se dají vytěžit ze všeho. V Říme museli otroci platit daň za svobodu. Když se konečně vykoupili z otroctví, jejich útrapy nekončily, protože za svou svobodu museli platit.
Jiným absurdním nařízením, které se v historii vyskytlo hned v několika státech nezávisle na sobě, byla daň z bradky. Své částečně logické opodstatnění měla v carském Rusku, kdy car usoudil, že bradky jsou nemoderní a chtěl se více přiblížit vyspělým evropským normám. Vousáči tak museli platit vysoké daně, a ještě nosit speciální odznak. Toto nařízení se také dvakrát objevilo v Anglii, kde k němu nejspíš vedl jen osobní vkus panovníka. A v Anglii ještě zůstaneme, král Vilém III zavedl daň z oken. I dnes je tak možné vidět gregoriánské domy se zazděnými okny. Král Jindřich I. zase zavedl tzv. daň ze zbabělosti, kterou museli platit ti, kdo odmítali bojovat a zemřít za anglického krále.
Existovaly také daně za život, za smrt, za uši, za vzduch, téměř za všechno, co nás jen napadne. Daně jsou i dnes nezbytnou součástí ve fungování státu, ale naštěstí takto absurdní poplatky už nenajdeme. Stačí správně odvádět daně, vést si účetnictví a daňovou evidenci a můžete být úplně v klidu. Navíc s ekonomickým a daňovým poradenstvím vám dnes ráda pomůže řada firem.