Spousta z nás už se asi někdy zamýšlela nad tím, kde se vzaly názvy a pojmenování, které dnes běžně používáme. Například taková česká města. Když se nás někdo zeptá, kde které město v České republice leží, s pomocí zeměpisných znalostí nabytých na základní škole, mu dokážeme s přehledem odpovědět. Kdyby se nás však někdo zeptal, jak vznikl název daného města, už bychom si asi tak jistí nebyli.
Stejně jako například příjmení jsou i názvy měst opředeny mnohými legendami a hádankami. Když se však spojí jazykověda s dochovalými historkami, možná se skutečně dozvíme, proč se které město jak jmenuje.
Například název hlavního města Praha vysvětluje nejnovější teorie v původu slov „pražit nebo prahnout“. Původně tak podle jazykovědce Antonína Profouse znamenala Praha místo vyprahlé. Tohle přesvědčení však neplatilo vždy. Český kronikář Kosmas žijící o několik století dříve vysvětloval původ slova „Praha“ na základě situace, kdy jistý muž tesal práh svého domu, který byl jedním z prvních na místě dnešního Pražského hradu. Podle něj pak byl pojmenován hrad, který byl vystavěn na stejném místě a následně i celá Praha.
Zatímco Praha byla založena na místě suchém, druhé největší město České republiky vzniklo na místě vlhkém. Alespoň tomu odpovídá staroslovanské slovo „brn“, což v překladu do dnešního jazyka znamená bláto, hliniště, jíl nebo kal. Tuto teorii podporují také názvy jednotlivých brněnských městských částí jako například Žabovřesky, které měly být původně místem, kde všískají žáby.
Město Zlín zase dost možná pochází ze slova „zlý“. Podle legendy byl název města odvozen od staročeského osobního jména „Zla“, které znamená „zlý člověk“. Staré zlínské pověsti potom odvozují jméno svého města od zlých událostí, které se tamním lidem staly.
Nejen velká města, ale také menší města či obce mají původ, který pro nás zůstává záhadou. Jedním z nich je například české městečko s malebným náměstím Janov, které nese totožný název jako město v Itálii. Otázkou však je proč.
