Město Sedlčany leží na pravém břehu řeky Vltavy, šedesát kilometrů jižně od Prahy. První zmínky o něm jsou již z 11. století. Ve středověku bylo hospodářským a správním střediskem tehdejšího Vltavského kraje. Od 14. století patřilo Rožmberkům, získalo řadu městských privilegií a do znaku červenou pětilistou růži. Vařilo se tady pivo, vyrábělo kvalitní sukno a obchodovalo se s obilím, sladem a solí. V Sedlčanech byla latinská škola, rozvíjel se tady bohatý kulturní život.
V roce 1580 Sedlčany získal Jakub Krčín, známý stavitel rybníků, po jeho smrti připadly i s velkou částí okolního kraje rodu Lobkoviců. Dalšímu rozvoji města pomohlo vybudování železnice do Olbramovic v roce 1894, začátekm 20. století byla i vybudována nová radnice. Za druhé světové války se velká část převážně českého obyvatelstva z kraje musela vystěhovat. Po roce 1945 se lidé do oblasti znovu vrátili, vzniká tady řada průmyslových podniků, jako Sedlčanské strojírny, Povltavské mlékárny, vyrábějící oblíbený Hermelín, nožířské výrobní družstvo KDS, výroba hraček Hamiro a další.
Dnes je centrem osmitisícového města náměstí T. G. Masaryka se starou a novou radnicí a obchodním domem Rozvoj. Jižně od náměstí je kostel sv. Martina, nejstarší dochovaná stavba ve městě, postavená ve stylu gotiky. Kdysi u vchodu kostela stávala zděná kostnice, dnes jsou kosti zemřelých uloženy v parku pod kamenným křížkem. Podle legendy jde o pozůstatky padlých husitů, pravděpodobnější ale je, že jsou zde pohřbeny oběti dvou morových epidemií. Ve městě jsou dvě velká sídliště, Severní a Jižní. Na kopci Cihelný vrch, západně od centra, je lidová hvězdárna Josefa Sadila, na jihu města jsou obchodní centra.
Sedlčany patří mezi města s husitskou minulostí a tradicí, byly ovlivněny husitskými válkami. O svou tradici pečují lidovými slavnostmi, každoročně v červnu probíhají pod názvem Rosa. Tradice vznikla už koncem 17. století, kdy město slavilo vítězství nad Janem Žižkou z Trocnova. Ten se rozhodl, že před velikonocemi přepadne město věrné katolické církvi, ale jeho posel zabloudil a zamýšlenou akci prozradil právě v Sedlčanech. Místní lidé se na útok připravili a „za ranní rosy“ Žižku porazili. V 18. století byla slavnost zakázána, tradice se obnovila až v roce 1990.
