Nejen díky kvalitě zdravotnických služeb a dobrým životním podmínkám se lidé v dnešní době dožívají stále vyššího věku. Podle statistického úřadu bude v roce 2035 v České republice zhruba půl milionu osob ve věku nad 85 let. Ne každý senior v takto úctyhodném věku je však zdravý a schopný se o sebe sám postarat.
To, jak vysokého věku se dožijeme, můžeme částečně ovlivnit naším životním stylem. Pokud se budeme zdravě stravovat, pravidelně hýbat a nebudeme užívat návykové látky, je poměrně pravděpodobné, že si tím život prodloužíme. Existují však také nemoci, které jsou spjaté s věkem a před kterými se příliš chránit nemůžeme. Jednou z takových nemocí, kterými lidé na stáří často trpí, je Alzheimer.
Můžeme mít spoustu dětí a velkou rodinu, ale stejně nám nikdo nezaručí, že se o nás na stará kolena budou moci starat. Problém s péčí o staré a nemocné lidi totiž není jen v neochotě jejich rodiny, ale zejména v časové náročnosti. Starý a nemocný člověk je totiž často odkázaný na péči celých 24 hodin denně a 7 dní v týdnu, kterou mu pracující člověk zkrátka nabídnout nemůže. I když patříme mezi ty, kteří mohou pracovat z domova, nebo dokonce nemusí nějaký čas pracovat vůbec, zajistit starému člověku neustálou péči bez nároku na odpočinek či dovolenou je psychicky i fyzicky neuvěřitelně vyčerpávající. Člověk s Alzheimerem, o kterého se staráme, navíc většinou naši námahu ani neocení.
Výskyt Alzheimerovy choroby a s tím související potřebná péče stoupá s věkem. To je také důvodem, proč jsou dnešní domovy pro seniory vytíženější než kdy dřív. Mezi lidmi nad 85 let trpí touto chorobou každý čtvrtý člověk a ve věkové kategorii nad 90 let dokonce každý druhý. Pokud je náš blízký takto nemocný dostáváme se do situace, kdy mu musíme zajistit neustálou péči, a to buď prostřednictvím domácích pečovatelských služeb nebo najít nějaké zařízení, kde se o seniora postarají. Domov pro seniory se sociálními službami najdeme například v Českých Budějovicích
Problém je také často s rozeznáním Alzheimerovy choroby. Pro rodinu někdy není snadné rozeznat, že jejich příbuzný či blízký touto nemocí trpí. Často si tak všimnou, že je něco v nepořádku teprve tehdy, až je na to upozorní okolí.
Umístit člověka do domova seniorů nemusí vždy znamenat, že se ho chceme „zbavit“. Někdy zkrátka jen není v našich silách, péči o něj zvládnout. V tomto případě rozhodně není chybou zajistit mu kvalitní péči ve specializovaném zařízení.
