V Plzeňském kraji na Domažlicku se nachází obec Spáňov. V nadmořské výšce 435 metrů nad mořem, obklopeni loukami a poli, zde žijí asi dvě stovky obyvatel. Mají dobré spojení do Domažlic a do Klatov po silnici a také po železnici. Železniční trať mezi Domažlicemi a Brnem, která tudy prochází, byla vybudovaná už v roce 1888.
První písemná zmínka o obci se objevuje poprvé v roce 1372. Soudí se, že obec založili předkové majitele Spáňova dvora. Spáňov se stal samostatnou obcí po roce 1850, kdy bylo zrušeno poddanství. V čele stál starosta a zastupitelstvo a k obci administrativně patřila i osada Smolov. Tehdy tady žilo téměř čtyři sta obyvatel, vůbec nejvíce v celé historii Spáňova. V majetku obce byl les a rybník. Velký přínosem bylo v roce 1912 vybudování silnice ze Spáňova do Mrákova.
Život všech obyvatel obce poznamenala první světová válka, muži museli narukovat na vojnu a několik z nich se nevrátilo. Mezi světovými válkami se život v obci začal rozvíjet, Spáňov se stal členem Lesohospodářského svazu chodských obcí, byl tady založen hasičský sbor a vznikla obecní knihovna. Významnou událostí bylo zakoupení mlátičky pro zemědělce, kteří měli v té době monopol na výkup obilí. V roce 1931 se ve spáňovských domácnostech poprvé rozzářily žárovky a na návsi byly vztyčeny lampy veřejného osvětlení. V roce 1938 byli místní lidé připraveni bránit republiku před okupanty a podporovali vojáky.
Po Druhé světové válce válce byla v obci zřízena prodejna Jednoty a družstevní prádelna, společně se organizovaly žně a výmlat. Násilná kolektivizace ale přinesla úpadek zemědělské produkce. V roce 1960 Spáňov ztratil svou samostatnost a stal se součástí střediskové obce Kout.
Po roce 1989 lidé opět začali uvažovat o vytvoření samostatné obce, referendum podpořila většina místních. V 90. letech tady vznikla řada soukromých firem, například na výrobu židlí a opravu televizorů, do soukromých rukou se dostal také hostinec a obchod s potravinami. Změnilo se i zemědělství, v roce 1991 ve Spáňově vznikla soukromá zemědělská farma.
Až do Spáňova přijedete, určitě nevynechejte prohlídku zříceniny hradu Rýzmberk, vypravte se na rozhlednu Koráb a také se podívejte na památku s neobvyklým názvem Klobouk. Je to památník z roku 1723, postavený na památku pověsti. Údajně v tomto místě ztratil klobouk kardinál Cesarini, když prchal před husitskými vojsky. Stavba altánku ve skutečnosti asi souvisela spíše se snahou vylepšit okolí koutského zámečku a na konci cesty se stromořadím zřídit místo pro odpočinek a vyhlídku do okolní krajiny. Stromy bohužel zmizely, Klobouk zůstal.
