Období studia na střední škole je důležitou etapou v životě každého člověka. Vůbec poprvé zde máme totiž možnost výrazně ovlivnit naši budoucnost, respektive naše budoucí povolání. Výběr střední školy bychom proto rozhodně neměli podcenit a jako rodiče bychom se měli snažit našim dospívajícím nabídnout pomocnou ruku na cestě k profesní budoucnosti. Rodiče jsou totiž jedinými lidmi, které děti viděli vyrůstat den za dnem a stáli v první řadě při rozvoji jejich osobnosti.
Někteří rodiče však mohou mít tendenci posílat děti na prestižní gymnázia s vidinou toho, že jednou vystudují medicínu nebo třeba práva, což jim v očích rodičů automaticky zajistí lepší budoucnost. Pravdou ale je, že každý člověk je jiný a to, že bychom si přáli, aby se naše dítě ve společnosti pyšnilo vysokoškolským titulem ještě neznamená, že ho to udělá skutečně šťastným. Pro rodiče je tak mnohdy nesmírně těžké oddělit své sny a představy o budoucím životě jejich dítěte od reality, respektive od toho, jaký jejich potomek skutečně je.
Poměrně častým modelem je potom situace, kdy rodiče vkládají do svých dětí ty největší naděje a od malička jim vtloukají do hlavy, že k tomu, aby měli šťastný život, musí mít vysokou školu a prestižní zaměstnání. Děti se potom často celý život snaží rodičům zavděčit. Pokud se jim potom podaří zdárně dokončit střední a následně i vysokou školu, často si uvědomí, že celou dobu žily sen svých rodičů, nikoliv ten svůj a nezřídka kdy potom končí u zcela jiného zaměstnání, než na jaké studovaly.
Horší situace potom nastává, pokud mladí teenageři skutečně nemají předpoklady pro studium gymnázia či vysoké školy, ale pod nátlakem rodičů se rozhodnou touto cestou vydat. Místo toho, aby se tak na střední škole konečně přibližovaly budoucímu povolání, jaké je bude bavit, a jaké si pro svůj život vybraly, dochází několikrát týdně na doučování, a i přes urputnou snahu se jejich výsledky ani z daleka nepřibližují výsledkům jejich spolužáků. To potom může vézt k tomu, že mají teenageři pocit, že jsou méněcenní, hloupí a chození do školy se pro ně stává spíše každodenním stresem než běžnou součástí života. Mnohem šťastnější by přitom často děti byly na odborném učilišti s maturitními obory, které jim možná nezajistí cestu k prestižnímu vysokoškolskému titulu, ale zajistí jim šťastný život.
Při výběru střední školy by si tak rodiče měli uvědomit, že se nejedná o jejich budoucnost, ale o budoucnost jejich dětí, které jsou naprosto jedinečné, jen možná v jiném směru, než si vysnili jejich rodiče.
