Role žáků se ve světě dynamicky mění a vyvíjí se velmi rychlým tempem. Ovlivňuje ji socioekonomický faktor a inovativní vyučovací metody, které ví, že informace jsou snadno dostupné a důležitá je práce s nimi. Společnost se posouvá dopředu a světové myšlení se soustředí na individualizaci vzdělávání. Projektové vyučování, tedy skloubení teorie a praxe, dále rozvíjí a má své opodstatněné místo ve školách. Na začátku se zaměříme na to, co je projektové vyučování, abychom utvořili lepší představu o celé problematice. Dozvíte se, jak na projektovou výuku, a jaké jsou výhody, nevýhody a budoucnost projektové výuky.
Co je projektové vyučování?
Projektová výuka nebo projektové vyučování, anglicky Project-Based Learning (PBL), je výuka založená na projektové metodě. Jedná se o výukovou strategii, která používá projektové metody, jež je založena na realizaci projektu. Projektová metoda představuje velice efektivní metodu ve školní praxi, pomocí níž dochází u žáků k fixaci učiva. Žáci se učí vyhledávat a třídit informace, také se učí s informacemi pracovat a především se učí samostatné i týmové práci. Pomocí projektové metody se u žáků rozvíjí kreativita a samostatnost.
Projektová výuka na střední škole, základní škole i v mateřské škole je považována za velmi efektivní formu výuky v souvislosti s naplňováním klíčových kompetencí vymezených v rámcových vzdělávacích programech (RVP). Při výuce totiž díky této metodě dochází k osvojení a upevnění nových vědomostí i dovedností a rozvoji formativních stránek osobnosti.
Charakteristickým znakem projektové výuky je cíl, který je představován určitým konkrétním výstupem – praktickým řešením daného problému. Projekty často mají podobu integrovaných témat, využívají mezipředmětových vztahů.
Co je to projekt?
Projekt lze definovat jako jedinečný časově, nákladově a zdrojově omezený proces realizovaný za účelem projektových cílů v požadované kvalitě a v souladu s platnými standardy a odsouhlasenými požadavky. Výsledkem školního projektu by měl být jakýsi produkt nebo výstup, jehož podoba a cíle jsou předem stanoveny.
Projekt ve školním prostředí je chápan jako komplexní pracovní úkol, při němž žáci samostatně řeší určitý problém (tedy obtížný či nesprávně strukturovaný úkol nebo problémovou situaci). Pomocí této výukové metody jsou žáci vedeni k samostatnému zpracování určitých komplexních úkolů či řešení problémů spjatých s životní realitou.
Jak na projektovou výuku?
Nyní se zaměříme na konkrétní postup, jak na projektovou výuku. Před zvolením konkrétního úkolu je třeba prozkoumat dané téma a zmapovat jeho rozsah. Základem těchto aktivit je zpravidla získání informací z různých zdrojů a následné zpracovávání. Projekt závisí na skutečnosti, zda je projektová výuka na střední škole, na základní škole, nebo v mateřské škole.
Zdroje mohou být z předchozích zkušeností a znalostí žáků, různých druhů knih a tiskovin, z internetu, veřejného mínění a podobně. Jako efektivní nástroj pro práci s informacemi lze zvolit například volné psaní, myšlenkovou mapu či metodu vím – chci vědět – dozvěděl jsem se.
Podle názorů některých odborníků by smysluplná témata na projekt měla být:
- významné pro život, vycházející z reality, přirozené a pravdivé,
- pro žáky zajímavé a přitažlivé,
- přiměřené věku žáků, jejich možnostem, úrovni předcházejícího poznání a konkrétním zkušenostem s projekty,
- nabízející možnost integrace různých vyučovacích předmětů.
Inspiraci na téma projektu lze hledat životní realitě, tedy v zájmech a potřebách žáků, nebo v potřebách školy, obce či komunity. V obecných problémech a otázkách lidského života či v aktuálních tématech a problémech, které se žáků přímo dotýkají. Inspirace taktéž může pocházet z probíraného učiva, nebo v příkladech (dobré) praxe.
Úkol projektu by měl být předmětem společné diskuse učitele (či učitelů) a žáků. Učitel by měl vyslechnout veškeré podněty žáků a přitom je citlivě usměrňovat a vést k formulování konkrétního, pro život významného, smysluplného, reálného a splnitelného úkolu.
Na internetu je k dispozici nespočet rad a návodů, jak na projektovou výuku, důležité je vzít v potaz pouze relevantní zdroje – například metodický portál RVP.
Přínosy projektové výuky
Za hlavní přínos projektového vyučování bývá považování jeho motivující funkce. Motivace k učení je dána tím, že si žák sám v projektu zvolí to, co jej zajímá. Pracuje s tím, co sám objeví a pozoruje, díky čemuž si toho mnohem více zapamatuje, jelikož k výsledků došel vlastní cestou.
Díky projektové výuce se u žáků rozvíjí jejich základní dovednosti důležité pro 21. století – tedy kritické myšlení, komunikace, tvořivost či spolupráce. V průběhu výuky založené na projektové metodě se žáci zapojují více do procesu učení a vymýšlí vlastní postupy, témata, která budou zpracovávat, čímž se prohlubuje i jejich zodpovědnost a samostatnost. Projektová výuka také napomáhá k začleňování mezipředmětových vazeb a průřezových témat do výuky.
Kritika projektového vyučování
Na druhou stranu má projektová výuka také svá negativa. Výuce je tradičně vytýkáno, že učení není možné budovat pouze na základě omezených zkušeností žáků, nebo že není možné stavět projekty do opozice proti pravidelnému systematickému vyučování.
Existují názory, že projektové vyučování, tedy výuka založená na projektové metodě, ve skutečnosti není metodou či organizační formou, nýbrž výukovou strategií. Projektová výuka by měla sloužit pouze jako doplněk tradiční výuky.
Nebezpečí hrozí, pokud je projektová metoda nesprávně chápaná jako nepřipravená improvizace učitele, jako proces učení, jehož cíl se orientuje pouze na zájmy dítěte a eliminuje vedoucí roli učitele.
Historie a budoucnost projektové výuky
Projektová metoda má kořeny v pragmatické pedagogice v Americe na přelomu 19. a 20. století, odkud se rozšířila do zbytku světa. Projektové vyučování tak na školách funguje již více než 100 let. Projektová výuka je relativně dobře uzpůsobena potřebám moderního vzdělávání a dle aktuálního vývoje a předpokladů bude přes všechny kritiky projektová výuka součástí školního vzdělávání i nadále.
Dříve i dnes je člověk dennodenně obklopován projekty. Ať už nám jej zadali rodiče, mentoři, nebo je součástí náplně práce, anebo je to náš soukromý projekt, který sami od základů vymýšlíme a následně realizujeme, je žádoucí, abych si tento proces každý vyzkoušel už jako žák na škole.
Tereza vystudovala práva na Masarykově univerzitě v Brně. Má dlouholetou praxi, od roku 2012 se živí jako redaktorka, novinářka, reportérka a překladatelka. Psaním se zabývá i ve svém volném čase a jejím snem je jednou vydat svoji vlastní knihu. Miluje pečení a svým blízkým s oblibou připravuje dorty a jiné dobroty.