Školka i škola jsou místa, která pomáhají dětem se rozvíjet a pomalu se stát samostatnými a života znalými dospělými lidmi. Existují však určitá kritéria, ve kterých se dost zásadně liší.
Kromě těch na první pohled patrných rozdílů, kterými jsou například výuka nebo známkování dětí, se můžeme setkat také s dalšími odchylkami, a to například v přijímacím řízení. Zatímco docházka na základních školách je povinná, docházka v mateřské škole je až do posledního roku před započetím školní docházky dobrovolná. O tom, jestli děti do školky nastoupí nebo ne, se pochopitelně nerozhodují sami. Bohužel o tom však často nerozhodují ani rodiče.
Zatímco základní školy mají povinnost přijmout minimálně všechny děti školního věku ze spádových oblastí, mateřských školek se podobné pravidlo netýká. Na druhou stranu je pochopitelné, že pokud bydlíme například ve Volduchách, budeme chtít, aby tam naše dítě navštěvovalo jak základní školu tak i školku.
Jedinou povinností mateřských škol je přijmout děti v posledním předškolním roce. Zbylé podmínky přijetí závisí na řediteli mateřské školy případně jejím zřizovateli, kterým je obvykle město. Není tedy zaručeno, že i když naše dítko dovrší 3 let, v nějaké školce. Některé školky tak mají tendenci odmítat děti například maminek, které jsou na mateřské dovolené s mladším sourozencem s odůvodněním, že se o dítě mohou starat sami. Jaké podmínky si mateřské školky pro přijetí dětí nastaví, záleží na nich, nicméně jakmile je jednou dítě do školky přijato, neměli by být rodiče nařkáváni z toho, že dětem nevěnují tolik času, kolik by mohli. Někteří učitelé v mateřských školách mají totiž někdy pocit, že maminky na mateřských dovolených by mohly svým dětem věnovat mnohem více času a místo toho, ho „odstaví“ do školky.
Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že v mateřských školách je částo jeden učitel i na 25 dětí, což může být opravdu velký zápřah. Obzvláště, pokud jsou děti hodně malé, nejsou ještě příliš samostatné a vyžadují téměř neustálý dohled a pozornost od učitelů. Pokud máme tedy my jako rodiče problém, postarat se o dvě děti současně, měli bychom se zkusit vcítit do situace učitelů a učitelek, které mají takových dětí klidně desetinásobek.
Do mateřských školek bychom však neměli dávat děti proto, abychom si od nich odpočinuli, ale proto, aby se něco naučili a zažili nová dobrodružství. Je rozhodně lepší, když si dítě na odloučení od rodičů zvyká postupně a od brzkého věku, než když se jej to budeme snažit naučit těsně před usednutím do školních lavic. Děti od tří let navíc čím dál více potřebují kontakt s kolektivem, což mu školka zprostředkovává. Nemluvě o řadě nových dovedností, jako respektování autorit, fungování v kolektivu, ustupování a podobně.