Ve velkých městech je běžná praxe, že děti ve škole se mačkají po třiceti v malé třídě, nešťastné učitelky nemohou zvládat věnovat se všem žákům stejně a rodiče jsou ochotní si připlácet nemalé peníze za to, že jejich děti budou chodit do soukromé školy, kde na jednoho učitele bude do desíti žáků. Oproti tomu na mnoha menších obcích do jedné školy chodí dohromady třicet žáků a jsou spojeni v takzvaných malotřídkách, kde je běžně šest dětí na jednu učitelku. Přesto i v dnešní době má mnoho lidí zažitou představu minulých režimů, že městské školy jsou lepší a vesnické malotřídky zůstávají pozadu. Avšak jak se ukazuje, opak se zdá být v mnohém pravdou.
V malé škole má učitel dost prostoru každé dítě dostatečně poznat, a to včetně jeho rodičů, které také může snadněji zapojovat. Díky tomu ví, jak k dítěti přistupovat, motivovat ho a může se mu mnohem více věnovat. Učitel má také přehled o tom, jak se děti chovají mezi sebou a může tak snadněji zabránit případné šikaně nebo obyčejným neshodám mezi nimi. Děti fungují jako taková větší rodina a mají větší chuť si vzájemně pomáhat. Když učitel nemusí trávit hodinu usměrňováním neposlušných žáků, může dělat více interaktivního programu s dětmi, více s nimi komunikovat a praktikovat formu učení pomocí hry a zkušenosti. Často na projekty také bývají starší děti s mladšími dohromady, díky čemuž se učí lepší týmové spolupráci a samostatnosti.
Díky menšímu kolektivu je pro učitele také snadnější pořádat akce nad rámec obyčejného školního vzdělávání, jako zajištovat dětem besedy, jezdit s nimi na výlety nebo třeba i uspořádat přespání ve škole. Právě takto nějak fungují v základní škole v Čisté. Na jednu učitelku tu běžně připadá maximálně deset žáků a pro děti tedy není takový šok, když ze školky Čistá přejdou do školy. Škola také pořádá pravidelné akce pro rodiče s dětmi, a celkově volí co nejotevřenější přístup.