V letošním roce mnozí z nás čelí náročné životní zkoušce. Na čtrnáct dní jsou zcela odtrženi od světa a od svých blízkých a musí žít v izolaci. Toto období může být velmi náročné, vždyť člověk je tvor společenský. Nebo ne? Ve středověku velmi často mniši odcházeli do ústraní přírody, aby mohli rozjímat nad svými myšlenkami a byli blíže Bohu. Možná by taková chvíle na to se zastavit, začít vnímat svět kolem sebe a sami sebe také neškodila. Vždyť kdy jindy na to budeme mít v našich uspěchaných životech čas.
Inspirující může být příběh svatého Františka z Pauly. František se v roce 1416 narodil v italském městečku. Od narození ho však trápila oční vada. Jeho rodiče v modlitbách ke svatému Františku s Assisi přislíbili, že za chlapcovo uzdravení dají svého syna do kláštera. František se opravdu zázračně vyléčil a tak ve 13. letech strávil rok s františkány v klášteře. Poté s rodiči putoval do Říma a cestou potkával řadu poustevníků. Jejich životní styl se mu zalíbil natolik že sám se rozhodl zůstat v lesích nedaleko Pauly. Věnoval se modlitbám, rozjímání, obdělával půdu, rozmlouval s lidmi, kteří za ním přicházeli. Nakonec se rozhodl strávit roky v jeskyni v kopcích, aby mohl v klidu rozjímat.
Tam s emu zjevil Archanděl Michael a předal Františkovi znak ChARITAS. Od té doby František putoval světem a konal zázraky. Uzdravoval nemocné, vyháněl zlé duchy, křísil mrtvé. Tak vznikl mužský řád Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly. Paulánští řeholníci dodnes žijí v ústraní od lidí, například se starají o poutní místa. Tím je i Vranov u Brna, klášter ukrytý v lesích, který už od 13. století vítá poutníky jako mariánské poutní místo. Na Vranově najdou přijetí a ztišení všichni, kteří se touží zastavit a strávit čas s Bohem. K tomu slouží nově vzniklé duchovní centrum, krásně opravený kostel i okolní klidná příroda. V duchovním centru se pravidelně konají akce duchovního charakteru, kurzy, přednášky i modlitební setkání pro všechny věkové kategorie i různé fáze života.
