Vzdělání je jedním ze základních kamenů lidského života. Umět číst, psát a počítat dnes už považujeme zcela za samozřejmost a bez těchto schopností bychom se už neobešli. I přes to, je stále na světě 20 % celkové populace negramotných. Jedná se především o rozvojové země, kde lidé nemají přístup ke vzdělání, a i když by někdo mohl říct, že děti v zapadlých afrických vsích tyto znalosti k ničemu nepotřebují, opak je pravdou. Umět číst a psát nám umožňuje orientovat se ve světě, znát svá práva a aktivněji se postavit podmínkám. Vzdělání také připívá k celkovému rozvoji státu a pokroku.
Ještě zhruba před 250 lety byla většina lidí i na našem území nevzdělaná. Za náš životní standart a vysokou úroveň vzdělání vděčíme Marii Terezii, která v roce 1774 položila první základy povinné školní docházky. Před tímto opatřením vzdělání zajišťovala především církev a výuka probíhala spíše individuálně. Jednou ze škol s mnohaletou tradicí, o které první zmínky pocházejí již ze 17. století je základní a mateřská škola Jince. Škola byla pouze jednotřídní a děti na ní vyučoval kněz základním dovednostem čtení, psaní počítání a náboženské a hudební výchově. Škola se na vícetřídní rozšířila v roce 1805 a docházeli do ní žáci od sedmi so dvanácti let. V roce 1996 potom byla zavedena povinná devítiletá školní docházka – dříve byla jen osmiletá.
Dnes tato škola disponuje moderním školním hřištěm, školní jídelnou a plně vybavenými třídami. Důraz je také kladen na předškolní vzdělávání žáčků mateřské školy, kteří se účastní moha aktivit se staršími žáky. Důležité je i mimoškolní vzdělání a zájmové kroužky, ze kterých mají žáci velký vývěr. Málokteré dítě si uvědomí, že ne každý má možnost se vzdělávat a historky našich prarodičů, že do školy museli docházet několik kilometrů a po výuce hned spěchali pomáhat na pole nám přijdou vzdálené.